Počátkem roku 1939 bylo označeno zeměměřiči a geology místo v Záluží u Mostu za příznivé pro výstavbu chemické továrny. Příkaz k zahájení projekčních a posléze i stavebních prací vydalo Říšské ministerstvo hospodářství dne 28. března stavební firmě Mineralöl – Baugesellschaft AG.
V květnu 1939 započaly stavební práce na základě projektů zpracovaných v Německu v průběhu 30. let minulého století. Firma Mineralöl – Baugesellschaft AG, která mezi svými pracovníky zaměstnávala více jak 80 předních odborníků ve specializovaných odděleních. Její experti udržovali obchodní styky se všemi významnými firmami, které vyráběly zařízení pro chemický průmysl. Řada jich byla později přizvána k výstavbě hydrogenační továrny v Záluží (lidově „hydrák“), jako například Ahag, Brown-Boveri, Siemens, Niklas nebo Lurgi. Generálním projektantem byl určen nejlepší znalec v oboru chemického zpracování uhlí v nacistickém Německu profesor Dr. Carl Krauch, když stavební společnost postupovala podle schématu, který vypracovala výzkumná skupina v Ludwigschafen-Oppau.
Během prvních šesti let výstavby a provozování podniku (od roku 1939 do roku 1945) se na poměrně malém kousku země vystřídalo více než 40 tisíc zajatců ze všech částí válčící Evropy, ale i tisíce totálně nasazených občanů tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. Úkolem německé továrny STW (Sudetenländische Treibstoffwerke AG Oberleutensdorf) bylo zásobovat německou frontu pohonnými hmotami vyrobenými z hnědého uhlí z bohatých zásob severočeské hnědouhelné pánve. První vlak s cisternami se syntetickým benzínem Němci vyexpedovali 15. prosinec 1942. Následkem bombardování v letech 1944 a 1945 anglickými a americkými spojenci byl závod ze 70 % zničen.
Po osvobození se začalo s obnovou chemičky. Od druhé poloviny 50. let byl zahájen a v roce 1972 dokončen přechod na výrobu produktů z ropy. V sedmdesátých letech se začalo s výstavbou nových technologií, do provozu byla například uvedena výroba močoviny, síry, oxoalkoholů, Chezacarbu, CO2, etylenu, polypropylenu a polyetylenu. V roce 1982 byla dokončena výstavba Nové rafinérie Litvínov a v roce 1988 byla dokompletována jednotkou hydrokraku.
V devadesátých letech druhého tisíciletí se začíná psát nová historie podniku. Odčleněním rafinerských provozů v roce 1996 a nechemických činností se Chemopetrol začal orientovat jen na hlavní předmět podnikání – petrochemii. Rozsáhlé investice do ochrany životního prostředí a do výrobních petrochemických a agrochemických jednotek posílily a nadále posilují pozici podniku na evropských trzích.
Unipetrol RPA, s.r.o. vznikla k 1. lednu 2007 sloučením UNIPETROL RPA, s.r.o. s CHEMOPETROL, a.s. a UNIPETROL RAFINÉRIE a.s. Nástupnickou společností se stal Unipetrol RPA jako společnost s ručením omezeným, jejímž jediným společníkem je UNIPETROL, a.s. Zbylé dvě společnosti zanikly bez likvidace, jak bylo dne 1. srpna 2007 zapsáno do obchodního rejstříku.
Fúze společností je logickým pokračováním implementace nového modelu řízení, na nějž skupina Unipetrol postupně přechází. Jeho hlavním cílem je zjednodušení toků meziproduktů a lepší využití existujících synergií. Dalším pozitivem je zefektivnění interního nákupu a prodeje vlastních produktů uvnitř Skupiny. V neposlední řadě tato změna umožnila lepší kontrolu nad celým řetězcem výroby a obchodu, od nákupu ropy až po péči o zákazníka. Fúzí vznikl jeden kompaktní celek, ve kterém došlo ke zjednodušení struktury organizačních, personálních, administrativních a logistických aktivit.